Víťova cesta na motorce do Normandie a zpátky, 2. díl

Přátelé, kamarádi, Omaha je za námi, ale ještě nás čeká spousta zajímavých míst, krásných památek a dobrodružství. Pokud vám unikla první část, tak si ji můžete přečíst tady >>

Le Mans

Další zastávka nás zavedla přímo do srdce automobilových a motocyklových závodů, na okruh 24 hodin Le Mans. Byli jsme tam dopoledne, motorky zaparkovali asi 20 metrů od vstupu do muzea, koupili si lupeny i na okruh a pak už jen obdivovali všechny ty závodní motorky, ale hlavně auta, která tam kdy závodila. 

Po muzeu jsme si sedli na tribunu okruhu, něco málo popili a pozorovali nějaká Porsche, jak tam mezi sebou závodí. Byli jsme tam asi měsíc před tím nejslavnějším závodem 24H LeMans, všude se stavěli mobilní tribuny a okruh se připravoval na velikou událost…

Z Le Mans jsme se vydali za trochou duchovní stravy, jeli jsme do Orleans. Bylo nedělní odpoledne, říkali jsme si koukneme na Johanku, prohlédneme si centrum krásného francouzského města, vypijeme skvělou kávu a pomažeme dál. No, přátelé vyšlo z toho jen to -  a pomažeme dál. Johanka tam má muzeum, ale bylo zavřené. Centrum města v neděli v 15.00 bylo úplně prázdné, vylidněné, nehostinné a hlavně bez kavárny nebo něčeho podobného.

Bylo to fakt divné, tak jsme nakoupili nějaké jídlo v Carrefouru a našli si ubytování v domku směrem na Chartres, kam jsme se chystali hned ráno. A to byla úplně jiná písnička než Orleans. Nádherné historické město, gotická katedrála Notre-Dame de Chartres je naprosto bombastickou dominantou historického centra. Jako kavárenské povaleče nás zaujali desítky lákavých kaváren. Na motorce jsme se dostali na parkoviště nějakých 150 metrů od katedrály a pak jsme jen koukali kolem sebe a kochali jsme se parádními výhledy a super kávou.

V naprosto povznesené a uvolněné náladě jsme vyrazili směrem na Versailles. Tady musím zmínit, že do Versailles jsem chtěl jenom já, mí kolegové remcali, že je nějaký parčík u Paříže nezajímá, že tam bude moc lidí a hustoblbá (moje vlastní slovo) doprava, a že je to zbytečná zajížďka ze směru na Verdun.

Musel jsem jim svatosvatě slíbit, že se Paříži zdaleka vyhneme, ani ji nezahlédneme a že nepůjdeme do Versailles na prohlídku, jen to okoukneme zvenku. Tak jsem to místopřísežně, ale trošku křivě odpřisáhl a plán byl, že ze Chartres vyrazíme do Versailles.

Technické problémy

Asi po 500 metrech po výjezdu z parkoviště vidím, že Honzovi z jeho mega starého Varadera něco upadlo, musel zastavit a ejhle, řadička se s ním rozloučila…

Našel jsem ubytování a Honza začal řešit odtah motorky domů, do Prahy, do Podolí…  Zdálo se mi to trochu poraženecké a hlavně předčasné a po ubytování na kraji města Chartres jsme našli sice zavřený, ale zítra otvírající servis a prodejnu motorek Honda, tam jsem viděl velkou šanci na řešení našeho problému.

Ne tak Honza, který nás celý večer trápil řečmi, že takovou vzácnou historickou motorku umí opravit jen v Praze a žádný Francouz to určitě nezvládne, a že mu zbude jen ten odtah, který si už i domlouval…

Tak tedy jen krátce – ráno jsme dojeli do servisu, Honza jel na trojku, ta byla trvale zařazená. Přes překladač jsme mladému klukovi francouzsky řekli, co nás trápí a, přátelé věřte nebo ne, chlapec pokýval hlavou, zvedl se, vzal si motorku do servisu a za 25 minut vyjel s opět řadícím Varaderem a chtěl za to 25,- Euro!!! Honzovi spadla brada, a nebyl sám. To byl fakt pozitivní šok.

Versailles a překvapivě i Paříž

V radostné náladě jsme vyrazili do Versailles. Nebudu vás trápit popisem, všichni jste tam byli, nebo to znáte z filmů a fotek. Můj dojem byl, že je to ještě mnohem větší, než jsem očekával, hodně zlata, hodně turistů, hodně front na všechno a málo záchodů.

Na prohlídku zámku bych ani nepomyslel a do zahrad byly velké fronty, takže jsem mohl splnit tuto část mé přísahy. Ale pak už se z ní stala přísaha křivá, protože jsme vyjeli směrem na Remeš s tím, že Paříž ani nezahlédneme. A to se úplně nepovedlo.

Pochopil jsem to, když jsme vyjeli ze čtyřproudového tunelu a přímo před námi, věřte nebo ne, stála Eiffelovka. To jsem teda fakt čučel, nemít helmu, vypadly by mi oči z důlků. A začal jsem tušit, že jsem slíbil něco, co teda fakt nesplním. Ale bylo to parádní.

Kromě Eiffelovky jsme jeli kolem fotbalového stadionu Park princů, viděli jsme mrakodrapy atd. A to všechno ve 4proudovém pařížském provozu, kdy nás dojížděly desítky skútrů, jezdily bez přestání z pruhu do pruhu a my jsme jim tak trochu zavazeli. Rychle jsme se přizpůsobili a pak jsme jeli i my jako rodilí Pařížani. Byl to fofr, ale vlastně v klidu, nikdo netroubil, nikdo nenajížděl, auta uhýbala. Docela zážitek. Ogaři mi potom vůbec nenadávali a vlastně byli rádi, že jsme viděli a zažili Paříž. Ta zůstala za námi a my jsme pokračovali v cestě kouknout se na slavnou katedrálu v Remeši.

Remeš

Budu se opakovat, ale dojem z této katedrály byl opět bombastický, silně duchovní i estetický. No aby ne, když se tady několik století korunovali francouzští králové…Hned vedle katedrály jsme si sedli na kafe, vodu a zmrzku a naplánovali další ubytování ve směru na Verdun. Jako obvykle to bylo velmi snadné a docela levné.

Tady vám můžu upřímně říct, že jsme měli vždy ubytování čisté, s teplou vodou, kuchyňkou a záchodem. Většinou apartmán nebo celý domek, vždy jsme preferovali malá města nebo vesnice na naší trase. A cena? V průměru jsme platili 800 – 1000 Kč za jednu noc a osobu. Rezervaci jsme dělali vždy ten den odpoledne. To jen, ať máte představu.

Tato noc byla v krásném domku se dvorkem a zamknutými vraty, kousek od nás bylo bistro s kávou a pivem. Večeři jsme si dali pěkně na dvorku, bylo to moc fajn. Když jsem u večeří, nakupovali jsme pravidelně v Carrefouru, který je v nějaké podobě ve Francii na každém rohu. A vždycky tam měli skvělé francouzské sýry, bagetky, čerstvá rajčátka, studené pivo a dobré ovoce. To byla naše strava vlastně celou cestu. Docela levné a velice chutné!!

Verdun

Ráno nás čekal poslední den našeho výletu – město a památník Verdun. Všichni známe slovo Verdun jako synonymum něčeho velkého a podle toho, co jsme tam viděli, tak to musela být pravda.

Už jen cesta do Verdunu, která je lemovaná válečnými hřbitovy z obou stran cesty, vás navádí k zamyšlení. A samotné muzeum a památník jsou jen potvrzením toho, že válka a Verdun byly mnohokrát jedno a totéž ☹.

Muzeum je velmi zajímavě koncipované, jezdíte na vozíčcích, máte brýle a sledujete virtuální realitu. A je tam zima jak v psírně…

Tak přátelé, tady skončím naši cestu, protože na cestě z Verdunu do Zlína už nebylo nic extra zajímavého. Prostě jsme jeli po dálnici, postupně se loučili a v pátek večer jsem mohl své choti oznámit, že mě lidojedi nesnědli, žádnou zlou chorobu jsem nedostal a jsem doma.

Krátká rekapitulace:

Cesta Zlín – Normandie – Zlín měřila 4.203 km, jel jsem ji 14 dnů poměrně v klidu a bez nějakých těžkostí. V Německu, Belgii a Francii se nám jezdilo moc dobře, řidiči tam jsou velmi zdatní, v klidu a bz emocí. Nikdo netroubil, ani nenajížděl (za Rozvadovem přišla znatelná změna chování řidičů).

Komunikace s lidmi byla všude v pohodě. O Francouzích se obecně říká, že mluvit jinak než francouzsky nechtějí, naše zkušenost byla taková, že anglicky moc neumějí, ale domluvit se vždycky chtěli, nebyli na nás protivní, naopak velmi přátelští. Vždy pozdraví, poděkuji, jsou pěkně oblečení a voní.

Často se mě ptáte v čem jezdím, tak tady je výčet – bambusové ponožky, bavlněné boxerky, tričko Rukka Outlast, boty Daytona Road Star, bunda a kalhoty RUKKA Madagasca-R, helma SCHUBERTH, celoroční rukavice RUKKA Virium 2.0 a na léto Airium 2.0, pláštěnka Scott.

Přátelé, pokud si chcete udělat super výlet na motorce, Normandie a okolí je pro vás to pravé. A ničeho se nebojte, ono vlastně není čeho :)